Jedinečná kniha černobílých fotografií
V roce 1989 mi bylo 26 let. Po pádu Berlínské zdi, symbolu světa rozděleného na Východ a Západ, dorazila revoluční vlna i do Prahy. Trvalo necelé dva měsíce, než byl do čela státu, který po čtyřicet let terorizoval své obyvatelstvo ve jménu komunismu a světlých zítřků, zvolen dramatik, spisovatel, disident, vězeň svědomí a dělník z pivovaru Václav Havel.

Intimní portrét velkého Čecha.
Bravo Tomki!
Shodou okolností, náhod a štěstí být v pravou chvíli na pravém místě, jsem se stal jeho osobním fotografem. Neznal jsem ho, on neznal mne, byl o generaci starší. Já jsem nevěděl, čí jsem, nedostudovaný fotograf bez vybavení, zkušeností, s rodinnými závazky a bez peněz. Ale to nevadilo, bylo to dobrodružství, které se dá zažít jen jednou za život. Byla to doba, kdy bylo možné úplně všechno.

Když se řekne Václav Havel, vidím ho na fotografii Tomkiho Němce stojícího na břehu moře s rukama v kapsách a v umáčených kalhotách. Tu fotografii mám moc ráda.
Jezdil a létal jsem coby zřejmě nejmladší fotograf hlavy státu na celé zeměkouli, viděl nevídané, potkával a fotografoval slavné a známé lidi, které jsem znal jen z novinových fotografií či z televize. Fotil jsem davy lidí na náměstích i intimní chvíle prezidenta, který typickým prezidentem vlastně nikdy nebyl. Všechno na světě je pomíjivé. Fotografie však zůstává otiskem času a doby, připomíná je a nedává zapomenout.

Černobílej Václav Havel na fotkách Tomkiho Němce - toť mé mládí revoluční i dospívání občanské! Sentiment trochu a historie vlastně... Mám to rád, Tomkiho a tu dobu a sebe v ní živého, neviditelného.
Prošel jsem po letech svůj archiv a vybral známé i nově objevené fotografie. S odstupem čtvrtstoletí je neuvěřitelné, v jak úžasné době jsem měl to štěstí žít a fotografovat. V době naděje, v času pozitivní energie. Prožil jsem kus života s výjimečným člověkem, jímž Václav Havel byl. Kniha je svědectvím o době, o něm a o mně, o nás všech. Budu rád, když Vám přinese radost. Budu rád, když Vám udělá radost. Kniha vyšla v říjnu 2016 k nedožitým osmdesátinám Václava Havla a k pátému výročí jeho úmrtí.

Nikomu se nepodařilo ve fotografiích vystihnout Václava Havla tak jako Tomki Němcovi. Na knihu se moc těším.

Tomki je poctivý fotograf, fotí, co cítí. V jeho fotkách z období prezidentství Václava Havla je radost, respekt a láska.

"Dejiny mi dajú za pravdu." Možno je zvláštne citovať Fidela Castra v súvislosti s dlhoročným osobným fotografom Václava Havla. Tieto slová však smutnokrásne sedia na dnes už mnohými zaznávaného prezidenta a na jeho dnes už mnohými zaznávaného svedka. Odchádza jedna veľká doba, no aj vďaka Tomkimu Němcovi po nej zostane jej výnimočný odraz.

Havel's not dead ... na Tomkiho fotkách! Ať žije nová kniha "Václav Havel – Tomki Němec, Fotografie.".

Otevírá se další cesta ke vzpomínkám na atmosféru respektu a úcty k druhému, která z fotek Václava Havla od Tomkiho Němce vždy vyzařuje.

Tomki Němec měl jedinej koule na to, aby v devadesátkách fotografoval Václava Havla, jeho blízké přátele i blízké nepřátele.

Václav Havel bol môj najlepší prezident a Tomki Němec je najlepší fotograf, akého kedy prezident v našich končinách mal. Ešte niečo?

Z pěti vůbec nejlepších Havlových fotografií jsou čtyři od Tomkiho Němce.

Kniha Tomkiho Němca o Václavovi Havlovi bude mojou udalosťou roka 2016.

...kniha nás okouzlí nejen osobností fotografovaného a neopakovatelnou atmosférou doby, ale každá fotografie svou vlastní kvalitou...

Jsem moc rád, že Tomki mohl fotit Václava Havla jako prezidenta. Znova: Havla jako prezidenta. Díky oběma.

Tomki se chystá vydati ze své bohaté sbírky knihu fotografií z různých období života Václava Havla. Jeho talent být ve správném okamžiku na správném místě a fotit, co je opravdu důležité a zajímavé, je obdivuhodný. Těším se na spoustu vzpomínek na lepší časy u nás, které jistě budou v jeho knize zvěčněny. Nejspíše budu mezi prvními, kdo se knihy zmocní.

Tomki Němec patří k předním českým fotografům. Námětem jeho volné tvorby je téměř vždy „obyčejný“ člověk ve svých každodenních situacích, které něčím vypovídají o jeho osobním údělu, ale i o dějinách a politice, které na něj doléhají. V letech 1989—1992 byl osobním fotografem prezidenta Václava Havla. V letech 1997—2002 ho fotografoval znovu, dle potřeb kanceláře prezidenta. Dvakrát byl oceněn v soutěži World Press Photo.
Byl reprezentován fotografickou agenturou Agence VU/ Paris, od roku 1992 Anzenberger Agency/Vienna. Jeho fotografie byly vystavovány v řadě zemí světa a publikovány v mnoha periodikách po celém světě - např. Libération, Le Monde, Paris Match, Stern, Der Spiegel, Das Magazin, DU, Geo, Die Zeit, Focus, Esquire, New York Times Magazine, Los Angeles Times Magazine, News a dalších. Vydal dvě fotografické publikace a na mnoha se podílel.